Protože se blíží konec roku, mám pocit, že se tak nějak sama pro sebe (a vlastně i pro Vás čtenáře) chci ohlédnout a zrekapitulovat si všechny důležité okamžiky odcházejících měsíců.
Předešlé roky jsem si plynula na poklidných vlnách, vše bylo téměř statické. Život byl jednoduchý a tak jsem se ve vší té poklidnosti začala nudit. Je to tak! I přesto, že jsem byla spokojená a nic mi v životě nechybělo, cítila jsem, že potřebuji do svého života dostat více dynamiky. Vy, co čtete mé články, si jistě pamatujete na můj první výlet do Santiga de Compostela, který mne k tomuto poznání přivedl. Potřebovala jsem změnu a tak jsem si ji v tomto roce přivolal opravdu ve velkém!
Změnila jsem práci a šla za svým snem - věnovat se interiérovému designu, ale cesta k jeho naplnění nebyla a není mnohdy tak růžová, jak jsem si vysnila. Zvyknout si na novém místě mě stálo hodně sil, času, práce a často i slz. Bojovala jsem se svými očekáváními a oproti tomu s realitou. Ze zajetého klidu jsem spadla do chaosu a zmatku, jaký jsem si před tím neuměla představit. Když se na to dívám dnes, těžko bych tehdy dohlédla, kam až mne moje rozhodnutí zavede a co všechno mi přinese. Rozhodla bych se znovu stejně. Díky práci jsem získala novou přítelkyni - úžasnou duši, která mě učí být víc empatická. Je to nejen má kolegyně v práci, ale také kolegyně blogerka, na jejímž blogu - Mode de Boulangerie, se můžete nechat inspirovat krásným a originálním designem, módou, rozhovory u kávičky nebo třeba poezií🖤. A kdyby Vám zbyla trocha času, můžete mrknout taky na rozhovor s mou maličkostí 😃
Díky tomu, že jsem s v tom všem a především sama v sobě začala ztrácet, cítila jsem potřebu být jen sama se sebou a najít odpovědi na otázky, které mne trápili. Koupila jsem si letenku do Leónu a v červnu se vydala - tentokrát úplně sama, do Španělska na své druhé putování do Santiaga po francouzské cestě.
Putování bylo tiché, klidné, osamělé, bolestné, velmi intimní, intenzivní na niterné zážitky a zároveň hluboce transformační. Camino, které mi ukázalo, že v cestě osobního rozvoje je třeba se stále zdokonalovat, učit a nepolevovat.
"Den 12 Camino Francés - Santiago de Compostela
Jsem u Katedrály. Je tady milión lidí. Právě s řevem a sborovým zpěvem dorazila 150 členná církevní výprava. Opodál sedí skupinka poutníků a potleskem vítá ty, co právě docházejí. Naproti mě stojí turista a fotí si mě. Asi jsem zajímavá poutnice. Sedím a dívám se na lidi kolem, katedrálu a zase tak nějak nevím, co teď. Mám jít na mši? Nebo si schovat batoh? Nebo mám ještě počkat?...a tak se radši zvedám a jdu si vyzvednou svou Kompostelu, než na něco chytrého přijdu. V poutnické kanceláři mi jí vypisuje postarší paní a celou dobu si se mnou povídá. Ptá se jak se mi šlo, jestli jsem si to užila a gratuluje mi k putování. Vidím jak mi podává vypsaný certifikát, opakuje kolik jsem toho ušla a najednou tam stojím a brečím jak želva. Nejsem schopná ji nic říct, jen tam tak ubrečená stojím, kývu hlavou a děkuji. Zvládla jsem to. A tak to se mnou dneska je. Jsem dnes jedna velká plačka".
(Úryvek z mého deníku Putování 2018)
Změnila jsem práci a šla za svým snem - věnovat se interiérovému designu, ale cesta k jeho naplnění nebyla a není mnohdy tak růžová, jak jsem si vysnila. Zvyknout si na novém místě mě stálo hodně sil, času, práce a často i slz. Bojovala jsem se svými očekáváními a oproti tomu s realitou. Ze zajetého klidu jsem spadla do chaosu a zmatku, jaký jsem si před tím neuměla představit. Když se na to dívám dnes, těžko bych tehdy dohlédla, kam až mne moje rozhodnutí zavede a co všechno mi přinese. Rozhodla bych se znovu stejně. Díky práci jsem získala novou přítelkyni - úžasnou duši, která mě učí být víc empatická. Je to nejen má kolegyně v práci, ale také kolegyně blogerka, na jejímž blogu - Mode de Boulangerie, se můžete nechat inspirovat krásným a originálním designem, módou, rozhovory u kávičky nebo třeba poezií🖤. A kdyby Vám zbyla trocha času, můžete mrknout taky na rozhovor s mou maličkostí 😃
Díky tomu, že jsem s v tom všem a především sama v sobě začala ztrácet, cítila jsem potřebu být jen sama se sebou a najít odpovědi na otázky, které mne trápili. Koupila jsem si letenku do Leónu a v červnu se vydala - tentokrát úplně sama, do Španělska na své druhé putování do Santiaga po francouzské cestě.
330km pěšky - 13 dní sama se sebou - 1 batoh a velká touha vyrazit do neznáma
"Den 12 Camino Francés - Santiago de Compostela
Jsem u Katedrály. Je tady milión lidí. Právě s řevem a sborovým zpěvem dorazila 150 členná církevní výprava. Opodál sedí skupinka poutníků a potleskem vítá ty, co právě docházejí. Naproti mě stojí turista a fotí si mě. Asi jsem zajímavá poutnice. Sedím a dívám se na lidi kolem, katedrálu a zase tak nějak nevím, co teď. Mám jít na mši? Nebo si schovat batoh? Nebo mám ještě počkat?...a tak se radši zvedám a jdu si vyzvednou svou Kompostelu, než na něco chytrého přijdu. V poutnické kanceláři mi jí vypisuje postarší paní a celou dobu si se mnou povídá. Ptá se jak se mi šlo, jestli jsem si to užila a gratuluje mi k putování. Vidím jak mi podává vypsaný certifikát, opakuje kolik jsem toho ušla a najednou tam stojím a brečím jak želva. Nejsem schopná ji nic říct, jen tam tak ubrečená stojím, kývu hlavou a děkuji. Zvládla jsem to. A tak to se mnou dneska je. Jsem dnes jedna velká plačka".
(Úryvek z mého deníku Putování 2018)
Abych byla upřímná, jsem letošní zimu dost unavená. Tenhle rok byl náročný. Byl přesně takový jaký být měl - transformační. Odešlo mnoho bolesti a starých zranění, křivd a přesvědčení. Moje myšlení se proměnilo - některé věci museli jít pryč, některé se naopak ukotvili. Rozpustila se má přesvědčení o tom, jaká jsem podle druhých, aby je mohlo nahradit vědomí toho, jaká skutečně jsem. Vyčistila se má vnitřní přesvědčení, že bych něco měla nějak dělat je proto, že se to tak správně má. Začala jsem hledat svou cestu. Ne vždy tu nejlehčí, ale mou. Naučila jsem se být k sobě upřímná a vnímat, když se v něčem nebo s někým necítím dobře. Uvědomila jsem si, jak silná dokážu být a začala si za to sebe vážit. To a spoustu dalšího mi přinesl rok 2018 - rok setkávání se svou pravdivostí. Rok velmi intenzivní na prožitky srdce.
A ještě na závěr bych Vám chtěla předat inspiraci, co mi společně s Caminem nejvíce letos pomohlo pochopit určité vztahy, emoce, situace a nastavení v mém životě. Byla to návštěva Rodinných konstelací u Hanky Habrnalové, jejíž kurzy Vám tímto mohu vřele doporučit.
Je to skvělá cesta, jak nahlédnout do svého nitra o objevit to, co Vás ve vašem životě utvářelo a Vy o tom třeba ani nemusíte vědět.
Přeji Vám všem, ať je ten nadcházející rok 2019 takový, jaký potřebujete a chcete!
Vaše P.
A ještě na závěr bych Vám chtěla předat inspiraci, co mi společně s Caminem nejvíce letos pomohlo pochopit určité vztahy, emoce, situace a nastavení v mém životě. Byla to návštěva Rodinných konstelací u Hanky Habrnalové, jejíž kurzy Vám tímto mohu vřele doporučit.
Je to skvělá cesta, jak nahlédnout do svého nitra o objevit to, co Vás ve vašem životě utvářelo a Vy o tom třeba ani nemusíte vědět.
Přeji Vám všem, ať je ten nadcházející rok 2019 takový, jaký potřebujete a chcete!
Vaše P.
Já pláču <3
OdpovědětVymazat