Ahoj zase po nějaké době!
Už v některém z předchozích článků jsem psala, že jsem se v loňském roce vydala na putování po poutní Svatojakubské cestě do Santiga de Compostela. Cesta Portugalskem a Galicií mě tak nadchla, že si jí letos znovu zopakuji, tentokrát ze španělského Léonu!
Možná jsem blázen, ale putování s batohem na zádech, ve kterém mám sbalený celý svůj svět, bolavé nohy, občasná příkoří na cestě ve formě puchýřů, mě neskutečně baví a nabíjí. Loni v červnu jsem si zabalila svůj malý baťůžek, pár kusů outdoorového oblečení, běžecké boty, náplasti na puchýře, měsíčkovou mast a odletěla z Prahy do Porta, ze kterého jsem vycházela na Portugalskou trasu Svatojakubské poutě. Porto leží na tzv. portugalské trase, ze které se dá vyjít dvěma směry - trasou centrální nebo přímořskou. Zvolila jsem tu přímořskou a tak mě téměř celou dobu mého putování po levé straně doprovázel oceán a jeho šumění. Cesta z Porta vedla přes 280 km kolem pobřeží a byla značená žlutými šipkami a mušlemi - symbolem Svatého Jakuba a vlastně i celého Camina. S batohem jsem na Caminu strávila 14 dní a byly to jedny z nejkrásnějších chvil mého života. Nic, co jsem do té doby zažila, se s tím nedalo a nedá srovnat. Camino je tak specifické a magické, že dojmy z něho jsou po jeho skončení dlouho těžko předatelné (proto ta téměř půl roční prodleva). Pocity, zážitky a emoce ale přetrvávají a Vám se může lehce stát, že to, co jste cítili na Cestě, chcete za krátkou dobu zase pocítit a tak si Vás Camino znovu přitáhne.
Hned jak jsem přiletěla zpět do Česka, věděla jsem, že se na cestu velmi brzy vydám znovu. Plánovala jsem si, že to bude v řádcích měsíců, ale okolnosti tomu chtěly jinak. Nakonec to trvalo na den přesně rok. Dokonce odlétám na den přesně jako v loňském roce! (A to byla, prosím, úplná náhoda! Náhody ale neexistují, takže i to, že to takto vyšlo, má svůj význam a už teď magie Camina funguje! A to tam ještě ani nejsem:) Mezitím jsem toho stihla mnoho, takže nové Camino = nové výzvy a proměny. Vyrážím tentokrát z Léonu, který leží na francouzské trase. Celkově se chystám ujít přes 320 km za 14 dnů, takže to bude o něco náročnější pochod než na poprvé, ale vlastně se na to o to víc těším! Francouzská trasa je nejznámější trasou, kterou se do Santiaga můžete vydat. Volí ji velká spousta poutníků a tak je tam v letních měsících dost rušno. Nikdy na cestě nejste sami a na francouzské trase to prý platí dvojnásob. To mě ale absolutně nemůže zastavit! Už teď se těším na ruch a všeobecné veselí v pospolitosti albergues! V hloubi duše vím, že na mne Camino bude mít opět transformační účinek. Cítím, že mám ještě věci, které si na cestě musím projít, vyřešit a nechat je tam odejít.
Možná jsem blázen, ale putování s batohem na zádech, ve kterém mám sbalený celý svůj svět, bolavé nohy, občasná příkoří na cestě ve formě puchýřů, mě neskutečně baví a nabíjí. Loni v červnu jsem si zabalila svůj malý baťůžek, pár kusů outdoorového oblečení, běžecké boty, náplasti na puchýře, měsíčkovou mast a odletěla z Prahy do Porta, ze kterého jsem vycházela na Portugalskou trasu Svatojakubské poutě. Porto leží na tzv. portugalské trase, ze které se dá vyjít dvěma směry - trasou centrální nebo přímořskou. Zvolila jsem tu přímořskou a tak mě téměř celou dobu mého putování po levé straně doprovázel oceán a jeho šumění. Cesta z Porta vedla přes 280 km kolem pobřeží a byla značená žlutými šipkami a mušlemi - symbolem Svatého Jakuba a vlastně i celého Camina. S batohem jsem na Caminu strávila 14 dní a byly to jedny z nejkrásnějších chvil mého života. Nic, co jsem do té doby zažila, se s tím nedalo a nedá srovnat. Camino je tak specifické a magické, že dojmy z něho jsou po jeho skončení dlouho těžko předatelné (proto ta téměř půl roční prodleva). Pocity, zážitky a emoce ale přetrvávají a Vám se může lehce stát, že to, co jste cítili na Cestě, chcete za krátkou dobu zase pocítit a tak si Vás Camino znovu přitáhne.
Hned jak jsem přiletěla zpět do Česka, věděla jsem, že se na cestu velmi brzy vydám znovu. Plánovala jsem si, že to bude v řádcích měsíců, ale okolnosti tomu chtěly jinak. Nakonec to trvalo na den přesně rok. Dokonce odlétám na den přesně jako v loňském roce! (A to byla, prosím, úplná náhoda! Náhody ale neexistují, takže i to, že to takto vyšlo, má svůj význam a už teď magie Camina funguje! A to tam ještě ani nejsem:) Mezitím jsem toho stihla mnoho, takže nové Camino = nové výzvy a proměny. Vyrážím tentokrát z Léonu, který leží na francouzské trase. Celkově se chystám ujít přes 320 km za 14 dnů, takže to bude o něco náročnější pochod než na poprvé, ale vlastně se na to o to víc těším! Francouzská trasa je nejznámější trasou, kterou se do Santiaga můžete vydat. Volí ji velká spousta poutníků a tak je tam v letních měsících dost rušno. Nikdy na cestě nejste sami a na francouzské trase to prý platí dvojnásob. To mě ale absolutně nemůže zastavit! Už teď se těším na ruch a všeobecné veselí v pospolitosti albergues! V hloubi duše vím, že na mne Camino bude mít opět transformační účinek. Cítím, že mám ještě věci, které si na cestě musím projít, vyřešit a nechat je tam odejít.
Rády bych Vás tímto článkem trochu navnadila na Vaše vlastní putování, ale také vím, že Camino si každého přitáhne ve správný čas. Cesta je to magická, staletá a jedinečná. Přinejmenším pro mne.
PS: Pokud Vás zajímají informace o Caminu, piště do komentářů - ráda pomohu, poradím, zašlu soubory s podstatnými informacemi ;)
A na závěr se nechte unášet atmosférou fotek mého prvního putování.
S láskou,
Vaše P.
Žádné komentáře:
Okomentovat