Z mého deníku - O egu

Včera jsem po delší době zašla na hodinu jógy. Někdy mám období, kdy potřebuji být jen sama a ztrácet se v sobě a svém životě. Pak se to po nějaké době zase otočí a já mám náladu na to, opět pracovat sama na sobě a zkoušet. Moje praxe je stabilní, už vím co a jak a poslouchám, co mi říká mé tělo. Bývá to vždy dost podobné. Právě proto mám někdy chuť zažít zase něco nestereotypního a tak většinou zavítám na lekce, na které bych běžně nešla.

Na hodinách jógy je moje praxe značně jiná než doma. Nechávat se pasivně provést celou lekcí bývá nejen velice nezvyklé, ale je to i výzva. Na mysli se občas vydere myšlenka: "Koho mám tedy poslouchat? Sebe nebo lektora?". Čas od času se to ve mě bije. 

Nechat se pasivně vést, zvlášť po delší době poslouchání jen sama sebe, bývá pro mé ego prostě těžší. Zároveň jsem si tuhle skutečnost uvědomila v paralele i ve svém životě. Mám ráda kontrolu nad situacemi a poslední dobou se zase snažím, aby bylo vše po mém a podle mě. Neplynu. Nechávám se strhávat do hry svého ega, kterému se to samo sebou moc líbí. Protože ono tím sílí. 

Takže díky pocitům a emocím, které ke mne v průběhu lekce přicházeli, jsem si uvědomila, že jsem se opět na nějakou dobu od sebe paradoxně odpojila a nechala prostor, aby mě ego ovládalo. To plynutí mi chybělo. Nic najednou nemělo lehkost, všechno bylo těžké, složité a komplikované. Zase mi dělá problém ztratit kontrolu a přijímat. Raději se pouštím do studování hromady knížek, než abych dala na vlastní pocity a šla víc dovnitř.

Je tam. Prostě tam někde uvnitř je - EGO. 

Bylo, je a vždy bude mou součástí. Už dávno jsem si ujasnila, že ho ze sebe nemohu vyrvat, ani ho nějak odbourat. Mohu jen pracovat na tom, aby se ne tak často dostávalo k plnému slovu a abych se vždy, když už je ho mnoho, dokázala zase dostat sama k sobě, dovnitř a vědomě mohla jeho vládnutí ukončit. Někdy u mě stačí jen nějaká životní situace, která mě vyvede z míry a která naruší zaběhnutou idylku a hned vzniká prostor, kam by se tak pozvolna mohlo vplížit.
Ego jedno.

Občas si říkám, že je to únavné. Ale praktikování dělá mistra. Nikdy není pozdě nebo brzy. Zatím jsem vždy zjistila, kdy se nechávám ovládat a nejsem sama sebou. Nechci s ním bojovat, neboť s čím bojujeme, to sílí. Čemu věnujeme svou energii a reagujeme na to, to se stále bude dít a zesilovat. Je to stejné, jako když Vám na Vašich blízkých něco vadí. I to je vlastně hlas ega. Když se kvůli tomu rozčilujete, řešíte to a neustále tomu věnujete pozornost, ještě se to stupňuje. Když to naopak přijmete a přestanete tomu dávat energii myšlenek, pocitů a emocí, najednou problém zmizí nebo se přestane úplně dít. Jako mávnutím kouzelného proutku. Sama ale vím, že takhle jednoduché to většinou nebývá a k uvědomění vede dlooooouhá cesta. A o tom to je. Cesta je cíl. 

Děkuji józe zase a opět za to, že díky ní, jsem něco jako uvědomování si svého ega mohla vůbec zjistit a rozklíčovat. Díky ní jsem objevila, že je mou přirozenou součástí a je jen na mne, jestli se jím budu nechávat ovládat nebo zvolím jinak. Ámen :)

Vaše P.