O tom jak dodržuji zvyk ranní jógy - Dny 20-34

Dnes ráno je to už 34 den, co jsem se rozhodla ráno cvičit. Pokud jste už dříve četli můj blog, tak víte, že ranní cvičení bylo pro mě už dlouhou dobou velkou výzvou. Miluju spánek a nikdy jsem si nedokázala představit, že bych kvůli nějaké fyzické činnosti chtěla vstávat o hodinu dřív. Už jen 5 minut bylo nemyslitelných! Četla jsem spousty různých časopisů a knih jak na to, ale ani jedna mě nijak namotivovala. Přesto jsem, se zvyšující se zátěží v odpoledních hodinách, cítila, že jediná doba dne, kdy se můžu věnovat sama sobě, je ráno. A tak jsem se jednoho dne, díky vlivu mé kamarádky Veroniky, rozhodla, že každé ráno udělám 1 Pozdrav slunci. 

Je to víc jak měsíc, co jsem se takto rozhodla a učinila tak. O tom jak jsem pokročila a co vše dělám proto, abych vytrvala je dnešní příspěvek.

 Když se tak zpětně dívám na uplynulých 14 dní, přijde mi to jako neuvěřitelně dlouhá doba. Zas tak dlouho to ale není. Je to super občas se zastavit, ohlédnout se kolik toho člověk byť je ve 14ti dnech zažil a hned má lepší pocit z toho, že svůj život jen tak nepřežívá, ale prožívá. Zkoušeli jste to někdy? Je to až neuvěřitelně účinná metoda sebehodnocení. 

Na začátku těch 14 dní byla touha dotáhnout ranní cvičení na magickou hranici 21 dní, což se mi úspěšně povedlo. Obecně se tahle doba považuje za čas, který je potřebný k tomu, aby si člověk utvořil nějaký návyk. z toho důvodu jsem čekala, že v ten den nastane nějaký zlom, stane se něco velkého. 

Samozřejmě, že se nic na fyzické úrovni nestalo, přesto s ohledem na psychiku jsem ucítila jistou změnu. Musím říct, že už ranní cvičení nepovažuji za nutnost. Nemusím se do něho nutit, tak nějak jsem si ZVYKLA, že ráno vstanu a jdu se protáhnout, udělat pár posilovacích cviků, občas také zapojit něco málo z pranajámy (nádí šódhana). Vnímám, že se něco skutečně uvnitř mě zlomilo, takže se to ve výsledku projevilo i navenek. Nepřijde také už tak těžké pochopit ladné fitness ženy, které ráno chodí běhat (viz. můj předešlý článek o marnosti ranního vstávání). Vždyť teď jsem vlastně skoro jedna z nich :D A co způsobilo tu změnu, že jsem vydržela? 

• Měla jsem motivaci - byla jsem unavená, po ránu mě bolela hlava, cítila jsem, že ze sebe více dávám než přijímám, chtěla jsem mít čas na sebe. To byla asi největší motivace. Spousta práce a věcí kolem mě zahnala do kouta a já se cítila totálně vyždímaná. Hledala jsem možnost, jak být více sama se sebou, dělat opět věci, které mě bavili a naplňují. 
• Našla jsem knihu co mne oslovila - a kterou pro mě bylo jednoduché pochopit. Líbila se mi její filozofie i to, jak je napsaná. A o kterou, že se jedná knihu? Jsou to Mini zvyky od Steva Guise. Už dříve jsem o této knize psala a před časem jsem se k ní opět vrátila a začala postupy v ní praktikovat v běžném životě. A mám vyzkoušeno na sobě, že na mě funguje:)
• Cvičila jsem si více méně po svém - a tak jsem neměla vedle podložky rozložené knihy a papíry s vytisknutými sestavami, které musím splnit. Rozhodla jsem se jimi nestresovat a spíše se snažím poslouchat a vnímat, co mi tělo po ránu říká. Když mám ztuhlá ramena, tak se je snažím protáhnout a uvolnit. Když cítím, že mám energii, zařadím víc Pozdravů slunci a silové pozice jako je prkno, chatuaranga nebo i stoje na hlavě. 
• Nenechávám cvičení náhodě. - Každý večer před spaním si rozložím podložku v obýváku na koberec, na místo, kde cvičím. Takže ji mám pořád na očích a provokuje mě. Ráno když vstanu, už mám všechno nachystané, jen si sednu a zabalím se na pár chvil do měkké deky a koncentruji pozornost na dech. Pak cvičím. A klidně jen ve spodním prádle, přeci se nebudu šmodrchat do fitness oblečků:)
• Začala jsem pozvolna - jen jedním pozdravem slunci. Pak jsem si postupně přidávala, až jsem dnes na 30 minutách cvičení. Když už člověk sedí na podložce, nedá mu to a přidá si trošku více než původně zamýšlel. Není to tak každé ráno, ale pod 20 minut už nejdu. 
• Za dosažený úspěch se odměním - protože vím, že si to zasloužím. Když splním určitou dobu, kterou jsem si předsevzala, tak si koupím něco dobrého nebo třeba něco hezkého na sebe. Tento měsíc jsem se odměnila hned dvakrát. Poprvé po splnění hranice 21 dnů, za odměnu jsem si zašla do ostravské pobočky #JustDonut a koupila sobě a svým kolegům v práci ty nejlepší koblihy pod sluncem - malinové a kokosové. Ještě teď se mi sbíhají sliny, jen na ně pomyslím. No a podruhé, při hranici 30 dnů, jsem si zašla do Tchiba a nakoupila krásné sportovní funkční oblečení, které jsem musela hned na další lekci vyzkoušet! Dvě mouchy jednou ranou <3 #tchibo
• Odpočívám! - Snažím se. I když mám nabitý den, tak se snažím pokaždé alespoň na 10 minut zastavit, sednou si s knihou nebo časopisem a vychutnat si šálek kávy nebo dobrého čaje. ćas od času je tak fajn zajít si do sauny, wellnes, ke kadeřnici apod.;) muži prominou, ti sami ví, co jim dělá největší radost (že by samota?:)

Dva víkendy po sobě jsem trávila s jógou o to intenzivněji, měla jsem učitelské školení, na kterém nám daly pořádně zabrat, co se cvičení a meditace týká. Další víkend jsem sobotu strávila na úžasném workshopu Ashtanga Vinyasa jógu s Láďou Pokorným v Pranava joga studiu v Ostravě. První víkend byl pro mě opravdu zátěžový, protože kromě špatného celodenního sezení a mála pohybu, jsme ještě na závěr nacvičovali stoje na hlavě. To mě tuším, v kombinaci s chladem a blbou pozicí v sedě, odrovnalo natolik, že jsem se v pondělí probudila s krutou bolestí ramen a svalů kolem lopatek. Z bolesti se po dvou dnech vyklubala migréna, která se mě více méně držela až do pátku, den před plánovaným workshopem. Co se mi to jen to moje tělo snažilo říct? 

Naštěstí v sobotu bylo vše v pořádku a celý den v Pranávě jsem si užila na maximum. Bylo to jedním slovem - ÚŽASNÉ! Bylo to fyzicky náročné, ale o to lepší byl večer pocit z celého předešlého týdne. 

No a abychom konečně pořádně s Davčou zrelaxovali, namířili jsme si to v sobotu večer do soukromé vířivky v jednom malém místním Relax centru v Havířově (které tedy mimochodem velmi doporučuji). A to byla teprve perfektní odměna! Příští měsíc jdeme zase, protože hýčkat sám sebe je potřeba :*

Jak relaxujete Vy? Dopřejete si občas čas jen pro sebe? A jak to vnímáte s ranním cvičením? 

Mějte krásný den, Vaše P.