Zimní víkend na horách a nové výzvy

Leden se nachýlil ke konci a konečně se mi podařilo najet do jakéhos/takéhos systému v psaní na blog. Každý týden minimálně jeden článeček. Protože Ostravu celý týden trápila špatná smogová situace, rozhodla jsem se svůj záměr - začít opět pozvolna běhat, odložila na týden následující, který už podle předpovědi vypadá slibněji. Snad se mi tedy podaří v tomto týdnu alespoň 2x vyběhnout. To je má meta. Nedávám si přílišné cíle, budu ráda alespoň za to:) Díky tomu jsem ale měla více času na domácí praxi a sama na sebe, a když se sluníčko po celém týdnu opět v pátek objevilo, bylo jasné, že je toho co nejrychleji třeba využít. A tak jsem se vydala o víkendu hory! 

Od doby, co jsme se přestěhovali, jsem ještě neměla čas vyrazit načerpat energii do přírody. Chybí mi tady ve městě moje oblíbená Lučina, kam jsem chodívala na dlouhé procházky a kam také vedla má běžecká trasa. Místa v Ostravě zatím stále ještě pomaličku objevuji. 

Máte někdo nějaký tip, kam z centra Ostravy vyrazit na procházku nebo proběhnutí?:) 

Jsem ale ostuda, zatím jsem se neodvážila se psem v mrazu vydat dál než 2 bloky (rozumějte, nejsem takový strašpytel, ale náš pes nemá téměř žádné chlupy a pokud je pod nulou, tak prostě chuděra mrzne:D Nechci ji tedy tahat moc daleko, čekám až se oteplí a pak vyrazíme společně odpoledne k řece:). Absence přírody a pohybu na čerstvém vzduchu mě proto vylákala o víkendu do hor. V kombinaci s nádherným počasím to bylo neodolatelné volání. 

V sobotu jsme s kamarádkou vyrazily na mini výšlap na Ondřejník. Z Frýdlantu ukazatele slibovaly jen 3 km dlouhou trasu, ale díky pátečnímu večeru se sestrou u sklenky vína, musím říct, že se mi šlo děsně. Celou cestu jsem se trápila a nadávala si, že jsem šla pozdě spát a že jsem svou fyzičku nechala tak dlouho jít ke dnu. Po 45 minutách jsme ale zdárně dosáhly cíle - chaty na Ondřejníku, která byla v tu dobu v obležení turistů. Mé trápení stálo za to, ten výhled byl neskutečný! Kdybych to nepodstoupila, tak bych si nechala ujít takhle nádherné panorama a výhled na Lysou Horu ⇩

Nádhera...ten výhled!

Zavřená chata na Ondřejníku

Po prozkoumání možnosti se někde v nově postavené chatě usadit, jsme rozhodly, že bychom se nemusely dočkat a tak jsme to obrátily a fičely zpět na parkoviště k autu. Po cestě jsme se ještě zastavily v restauraci malinko se občerstvit a pak už mě doma čekala odměna ve formě horké vany a teplé peřiny. 

Aby toho nebylo málo, neděle patřila nově objevenému sportovnímu vyžití - běžkám. Na běžkách jsem naposledy stála asi ve 12 letech na lyžařském výcviku na střední škole, od té doby jsem je poslala k ledu. Už nějaký čas jsem ale přemýšlela, že by bylo skvělé se k nim vrátit a oprášit si zapomenutý sport. V neděli jsme nabalila auto a vyrazili na Čeladnou k Hotelu Prosper, kde mají upravené 3 běžecké trasy. Vstup na upravenou stopu je 200 Kč, studenti 100 Kč. Investice se ale vyplatí, v ceně jsou šatny se sprchami, zázemí lyžařského servisu v restauraci hotelu, teplý nápoj po výkonu zdarma a celodenní vstup na tratě. Tratě jsou 3 - modrá, červená a žlutá, každá jiné délky a náročnosti. Modrá je nejlehčí a nejkratší a slouží jako cvičná pro natrénování a naučení se. Červená měří něco málo přes 5 km a je krásně různorodá, není příliš těžká a na ježdění je velice příjemná, žlutá trasa je nejdelší a má ze všech tří největší převýšení, takže pokud Vás láká makačka do kopečků, je to něco pro Vás:) My jsme zvolili zlatou střední cestu a vyrazili na červený okruh. Musím se přiznat, že jsem si myslela, že mi to hned ze startu půjde, ale krutě jsem se zmýlila :D Tělo už na dříve nabyté schopnosti dávno zapomnělo a tak jsem první dva kilometry na běžkách vlála, kymácela se a hledala ztracený balanc. O nějaké jistotě při jízdě nemohla být řeč. Poté se to mírně otočilo a s pomocí mého muže jsem začala pomaličku vzpomínat na běžeckou techniku. Na konci celého kola jsem byla zbitá jak pes a upřímně jsem měla běžek plné zuby, Počasí ale bylo nádherné a výhledy z trati taky, takže jsem dobrou náladu neztrácela i přes to, že jsem extrémní běžecký výkon nepodala. Celá trať byla příjemně upravená, ale místy prosvítala tráva. „Chtělo by to trochu více sněhu", říkala jsem si. Na celkovém dojmu ze zážitku to však neztrácelo. Výlet na Čeladnou za běžkováním rozhodně stojí za to! Na trati se nebudou nudit zkušení běžkaři a běžkaři začátečníci tady mají spoustu místa a možností, jak si svou běžeckou techniku a dovednosti vypilovat. Na závěr jsme si v restauraci dali horký čaj a výbornou polévku a odcházeli domu příjemně unavení, s dobrým pocitem, že jsme to zvládli a udělali pro sebe něco prospěšného. Odpoledne jsme zakončili u společného rodinného stolu hraním stolních her. Musím říct, že tento víkend se neskutečně vyvedl a moc si přeji, aby takových plných volných dní bylo mnohem více. 

Příští týden se do běžecké stopy vrátím, tak uvidíme jestli to napodruhé bude lepší!

Červená běžecká trať na Čeladné, s výhledem na Ondřejník

Běžkaři v akci

Tři členové naší 4 členné výpravy

Závěr dne u stolních her - Dostihy a sázky, to je klasa!

A jak trávíte zimní víkendy Vy? Cestujete do přírody a za novými zážitky? Podělte se se mnou, uvítám všechnu inspiraci a třeba některý z tipů do příště vyzkouším! 

A aby toho nebylo málo, tak v týdnu se chystám vyzkoušet Horolezeckou stěnu v Dolní oblasti Vítkovic, jít znovu na běžky, jógovat a běhat! No, máte se na co těšit:)

Vaše P.