Cestopis Bali a Lombok, část IV - Ubud a okolí

Po delší době se opět vracím s povídáním o našem putování Indonésií. Naše bytová situace se postupně začíná uklidňovat a tak je také více času si sednout k počítači a něco málo napsat na blog. Minule jsem Vám přiblížila prvních pár dní na ostrově Bali, dnes mám pro Vás dojmy z toho, jak jsme strávili 5 dnů v krásném městě mezi rýžovými poli ve vnitrozemí - Ubudu. 

Ubud leží v pomyslném středu ostrova Bali a je tedy vhodným místem pro delší setrvání a prozkoumávání okolí. Známý je také díky známému filmu a knize Jíst, Meditovat, Milovat od Elizabeth Gilbertové, která před pár lety strhla obrovský cestovatelský a turistický boom a město se začalo rapidně turisticky rozvíjet. Díky tomu, jsem byla na onen balijský skvost ještě více zvědavá. Celé to bylo ale nakonec úplně jinak;)

Nebudu Vás zatěžovat některými historkami a zážitky, kterých je při takové dovolené spoustu, dnes mám pro Vás více fotografií z míst, která jsme navštívili. Po našem ubytování kousek od centra města jsme si naplánovali, že postupně navštívíme pár míst, která jsme měli doporučené od kamarádů a o kterých jsme si přečetli v recenzích, že stojí za vidění. Podle průvodce Lonely Planet jsme taky neměli vynechat taneční vystoupení Kecak nebo Legong právě v tomto městě, kde je jejich tradice silně zakořeněná a kde se také nacházejí nejlepší a nejznámější soubory z celého Bali. Každý den se taneční představení pořádá v jiném z chrámů, takže se má člověk stále na co se dívat. Na Bali je skvělé to, že místní se snaží neustále Vám poskytovat co nejlepší servis všeho možného, co byste na dovolené mohli chtít a potřebovat, takže nám naše domácí hned po letmé zmínce o Kecaku nabídla lístky přímo v ubytování. Vstupné bylo příznivé a my se v podvečer vydali po hlavní silnici směrem k Ubudskému paláci, abychom viděli pravou balijskou tradici naživo. V chrámu byli rozestavěny plastové židle a pomalinku se do něj trousili turisté a zaplňovali prázdná místa. Uprostřed hořel obrovský svícen s nespočtem svíček. Pak to začalo! Na nádvoří chrámu přicupital dav polonahých balijských mužů, kteří vydávali rytmické zvyku a skřeky, houpali se do rytmu, jakoby jste slyšeli tlupu divokých opic (účel;). Pak se na tomto hudebním podkladu začal odehrávat děj z hinduistického eposu Ramajány o manželích Sítě a Rámovi a v prostoru kolem svícnu se střídali barevně oděné pozlacené tanečnice a herci v honosných maskách. Další Kecak jsme absolvovali ještě o den později v chrámu Uluwatu společně s výpravou lektorky a jogínky Moniky, se kterou jsme se v Ubud jeden den sešli a cestovali společně;) 

Večerní Kecak dance v Ubudu

Kecak při západu slunce na skalním chrámu Pura Uluwatu na jihu Bali

Obě taneční představení byla i přesto, že se jedná o stejný příběh, jiná. Každé mělo svou jedinečnou atmosféru, v chrámu Uluwatu ještě umocněnou přicházející bouřkou a prosvítajícím západem slunce nad mořem. 

Naším cestovatelským, cílem v následujících dnech byly světoznámé rýžové terasy u vesnice Tegalalang, Podle různých ohlasů na internetu a doporučení na Bali žijících lidí jsme se na ně vydali v brzkých ranních hodinách, jelikož kolem poledne už je místo plné turistů a ztrácí to onu atmosféru a klid, kterou řada lidí hledá. Terasy jsou skutečně nádherné a nezapomenutelné, dojem z nich jen trochu kazili podnikaví balijci, kteří si na hlavní stezce vytvořili malá mýta a na nich vybírali nějaký drobný bakšiš. Stačí jim dát cca 2000 rupií (asi 4 koruny) a máte je z krku, ale stejně, po 3. mýtu už Vás to začne rozčilovat. Náladu nám ale spravilo úžasné posezení v Rice terrace caffe s výhledem na ony terásky, kde jsme byli kolem 11hod dopoledne úplně sami a mohli jsme se tak nerušeně posilnit místním domácím čerstvým džusem a kávou! Mňam!

Výhled z teras směrem na vesničku, kde jsme nechali zaparkovaný náš skůtr

Nádherné výhledy při procházce, napravo vidíte budku místních malých balijských „mýt"

Pan majitel se vzorně o pole stará - políčka jsou soukromá

Závěrečná odměna v Rice teracce caffe s famózním výhledem a ještě lepším pitím

Pár dalších dnů jsme také strávili objevováním některých nejznámnějších a nejzajímavějších balijských chrámů jako jsou chrám Pura Ganung Kawi vytesaný do skály nebo také Pura Tirta Gangga - posvátné prameny vyvěrajícíc ze země uprostřed džungle. 

Pura Tirta Gangga - vyvěrající voda je sváděna do několika desítek trysek, které slouží k chrámovému ceremoniálu očisty. Balijci se pod každou z trysek omývají, žehnají ji a skládají k nim obětiny. 

Chrámový obřad před samotným očistným ceremoniálem v chrámu Pura Tirta Gangga.

Bazén, do kterého vyvěrají ze země posvátné prameny, voda z něj je rozváděna systémem trysek po celém chrámu.

Cesta dolů po schodech do skalního chrámu Pura Ganung Kawi. Cesta zpět po schodech byla náročná:)

Do skály vytesaný skalní chrám Pura Ganung Kawi.

V Ubudu a jeho okolí je toho ještě spoustu, co stojí za vidění, člověk by tam mohl žít klidně celé roky a stále objevovat něco nového. Město nás svou polohou, atmosférou i možnostmi dostalo a bylo to místo, kde mne osobně se líbilo nejvíce, protože v některých momentech mi připadalo více evropské:) Ne nadarmo se říká, všude dobře, doma nejlíp a o exotice a Ásii to platí dvojnásob, Tam si člověk uvědomí to, jak se ve své domovině máme dobře, jak jsme zvyklí na určité věci, které jinde ve světě nejsou běžně standardem a posune si řádně své hranice komfortní zóny. A to je dobře. Od toho je cestování a objevování. Člověk neobjeví jen nová místa, ale také místa a části ukruté v sobě samém. Sáhne si na zvyky, naučené chování a přístup, který v běžném životě nějak používá, ale v jiném místě na světě ho najednou použít nemůže a musí věci a situace řešit zkrátka jinak. 

Na závěr ještě pár fotek ze známého Monkey forestu (Posvátného lesa opic) v centru Ubudu, kde se mi osobně líbilo, ale někdy jsem měla z opic strach. Žijí v pralese volně, jsou protivné, drzé a mnohé i agresivní. David jedné z nich stoupl na ocas a ta potvora mě málem kousla:)

Nádherná atmosféra a architektura balijských chrámu místy až bere dech

Všudypřítomné opice

Posvátný chrám opic uprostřed lesa - jako z Knihy džunglí :)

David a jeho opice

Některé části lesa jsou nádherně tajemné a fotogenické!

Tak jak se Vám naše putování líbí? Zajímají Vás nějaké informace navíc? Budu ráda, když mi o tom napíšete v komentářích! A já se pro dnešek loučím a už na Vás chystám další část, tentokrát už ze severu Bali, kam jsme jeli za krásami podmořského světa a klidem písčitých pláží;)

Mějte se krásně, 

Vaše P.