Tak jsem konečně dorazili na Bali! Utrmácení, unavení a s kruhy pod očima jsme čekali po bezpečném dosednutí letadla v příletové hale letiště Ngurah Rei u výdejových pásů na své dvě zafóliované krosny. Po několika hodinách cesty a po útrapách s nekonečným trmácením v Šanghaji byli naše myšlenku upřené jen k vidině postele. Chvíli jsme u vyzvednutí zavazadel měli strach, že nám je po cestě zašantročili, po pár minutách konečně přijeli dva obalené kokony a my se vydali přes halu k východu z letiště.
Pozn. mnohé ubytování na Bali poskytuje buď zdarma nebo za menší příplatek letištní transfer - vyzvednou si Vás s cedulkou v příletové hale a odvezou na ubytování. Zkuste se vždy ptát po rezervaci ubytování. Na Bali více než kde jinde platí - Líná huba, holé neštěstí:) Nám naši majitelé nabídli odvoz za 300k, což bylo moc, takže jsme zvolili řešení až po samotném příletu.
Náš řidič byl celý nadšený, že nás nejspíše ukecal na super výhodnou cenu a tak prvních pár minut povídal a ptal se odkud jsme, kam se chystáme, co tady děláme, jestli jsme na líbankách, nabízel nám, že nám zastaví u směnáren, prodejen se SIM kartami, ovocem, vodou atd. My, zmožení cestou, jsme neměli moc sílu odpovídat a tak jsme ze sebe spíše vyluzovali nesrozumitelné zvuky a jednoslovné odpovědi. Po hodině jízdy jsme se octli „někde" a to doslova. Ukázalo se, že pan taxikář, nemá páru kde se naše ubytování nachází. Následující půl hodina jízda a hledání uprostřed balijských ztichlých ulic vypadala takto:
pár minut jízdy neznámo kam → vyskočení taxikáře z auta (naše zděšení, že nás tam nechá) → taxikářovo hledání nějakých lidí a ptaní se na cestu → naskočení taxikáře zpět do auta s ujištěním, že už ví kam→ vysvětlení, že pojedeme k velkému stromu/domu/chrámu/květině → naše nechápavé pohledy → opětovné zastavení, vyskočení taxikáře z auta, ptaní na cestu atd.
Tenhle scénář se zopakoval celkem asi 5x, než jsme konečně u pátého velkého stromu zabočili k vytouženému ubytování. Po příjezdu nás přivítala paní majitelka, značně ospalá (de plánu jsme měli přijet kolem jedné, dorazili jsme skoro ve 3 ráno), ukázala nám náš pokoj a ujistila, že vše potřebné vyřešíme ráno.
Do postele jsme padli jako mrtvoly a skoro okamžitě jsme usnuli. Já jsem ještě pár chvil před tím slyšela nějaké chroupavé kousavé zvuky, ale nepřikládala jsem tomu význam. Až po příletu do Čech my David oznámil, že to byl nejspíš švá, kterého potkal v koupelně! :D A to jsem si doteď myslela, v jak čistých pokojích a místech jsme bydleli!
1. DEN - CANGGU BEACH
Moje původní představa, že vstanu v devět hodin a hned se přizpůsobím balijskému času vzala po dlouhé cestě a dlouhém příjezdu za své, první den jsme se probudili ve 4 odpoledne. Venku svítilo sluníčko, bylo horko a vzduch voněl vonnými tyčinkami, které jsou na Bali všudypřítomnou součástí místních obětin. Ty najdete na každém kroku, doslovně:) Protože se nám nechtělo prvního půl dene utrácet za pronájem skútru - nejuniverzálnějšího dopravního prostředku na Bali, rozhodli jsme se, že ten kousek k pláži dojdeme, protáhneme si nohy a prozkoumáme alespoň lépe blízké okolí. Hned jak jsme vyšli na hlavní ulici v Canggu, zjistili jsme, že chodci na Bali jsou takovými dobrovolnými sebevrahy, protože chodníky na Bali v menších městech téměř neexistují, doprava na silnicích je na první pohled pro Čecha absolutně šílená a silnice úzké tak, že se dvě auta nevyhnou vzájemně proti sobě. Naše první dojmy z toho, kde jsme se to ocitli, byli hodně rozporuplné. Všude kolem ulic se povalovali odpadky, pobíhali volně žijící psi, uskakovali jsme před projíždějícími motorkáři a řidiči a snažili se neskončit v bahně rýžových polí dole pod krajnicí. Naproti tomu jsme míjeli úžasná rýžová políčka, zdobené chrámy, obrovské banánovníky a dojímali se nad tím, že na skůtr se vleze celá 4-členná rodina. Kolem silnice byli rozesety malé obchůdky, chatrče, warungy i elegantnější restaurační podniky. Na Bali najdete a koupíte kolem silnice úplně vše, co potřebujete. Míjeli jsme malé supermarkety (Indomarket, Alfa market), kde nakoupíte nejvýhodněji pití a drobné jídlo. Cestu okupují také drobní prodejci, kteří mají v prodejním sortimentu podivné věci, včetně vody, ovoce a benzínu, který prodávají buď v mobilních červeno bílých čerpacích budkách nebo úplně punkově v lahvích od Absolut Vodky či plastovkách - vše se využije:). Najdete tam taky prodejce SIM karet, elektroniky a vlastně čehokoli, na co si vzpomenete. Hned jsme si u jednoho z nich koupili indonéskou SIM kartu, abychom mohli používat mapy a rezervovat ubytování. 4 GB dat jsme koupili za 85k, v přepočtu asi 155 kč. No neberte to! V Česku si o takových cenách můžeme zatím nechat zdát.
Po 3/4 hodině chůze kolem krajnice jsme konečně dorazili k pláži a spatřili po dlouhé době oceán a divoké vlny, které pláž omývali. Kousek od břehu na nich surfaři předváděli svoje triky. Právem je Kuta a jižní pobřeží rájem surfařů, vlny na plážích k tomu přímo vybízejí. Jako nováček bych si do nich netroufla, na to jsou moc vysoké a divoké. Díky tomu můžete zapomenout na nějaké poklidné plavání a koupání, spíše si skočíte do vln, za pár chvil Vás některá z nich pěkně pohoupe a semele a už jste vyplavení zpátky na pláži. Písek má tmavou až černou barvu a v odpoledním slunci je rozpálený na pekelně vysokou teplotu. Pálil do bosých chodidel jak čert!
Pláž lemují malé warungy (místní jídelny) a restaurace, kde se můžete před horkými slunečními paprsky schovat, vyzkoušet tradiční indonéskou kuchyni - rýže, rýže, samá rýže a nudle, a k tomu si objednat třeba čerstvý džus nebo vychutnat celý kokos za pár korun (cca 40 kč za velký kokos). To vše při nádherném hučení vln a západu slunce:)
 |
| První kokos na pláži v Canggu |
 |
| Rýžová políčka kolem cesty v Canggu |
 |
| K horizontu se táhnoucí pláž Canggu beach a na ni v dáli navazující Kuta |
 |
| Západ slunce na pláži v Canggu |
DEN 2 - CHRÁM TANAH LOT A PŘESUN DO UBUDU
Následující den nás v odpoledních hodinách čekal přejezd z Canggu do Ubudu, do vnitrozemí. Cesta dle našeho domácího měla trvat něco málo přes hodinu, takže jsme dopoledne chtěli nějak smysluplně využít. Po předchozích zkušenostech s dopravou jsme si od majitele vypůjčili skůtr (ten všude na Bali můžete zapůjčit za výhodnější ceny přímo v ubytování. Je to standard nebojte se proto zeptat) a vyrazili k jednomu z nejposvátnějších a nejkrásnějších chrámu na Bali, k chrámu Pura Tanah Lot tyčícímu se na malém skalním výběžku nad hladinou bouřícího oceánu. Od Canggu je to asi půl hodinka jízdy v docela divoké dopravě. Stačilo prvních pár minut a David, který motorky miluje, vypadal a řídil jako by se na skůtru balijské výroby narodil:)
Chrám je velmi turisticky oblíbený, takže čekejte i mimo sezónu davy turistů, hlavně číňanů.
 |
| Vstup do chrámu Tanah Lot |
 |
| Menší chrámy na okolních skalních výběžcích |
 |
| Tanah Lot a spousty turistů |
 |
| Tanah Lot a spousty turistů |
Chrám je fajn (zpětně to byl asi jeden ze slabších zážitků z chrámů, které jsme měli za tu dobu možnost navštívit). Po jeho prohlídce jsme se vrátili zpět do Canggu, sbalili se a přijali od majitele odvoz do Ubudu, kde jsme plánovali zůstat dalších 5 dní. Dost času na prozkoumání všeho v okolí. Ubud byl od doby, co jsem četla Jíst, meditovat, milovat od Elizabeth Gilbert mým největším snem a cílem, takže jsem se tam těšila jako malé dítě. Hned když jsme vjeli do města, věděla jsem, že tohle je moje srdcové místo a bude se mi ho jen těžko opouštět. I teď jak píši, cloumají se mnou emoce, je mi, po tomhle malém rušném místě uprostřed rýžových polí, smutno.
Atmosféra ve městě je uvolněná, bohémská s lehkým nádechem hippies éry. Ulice jsou úzké, přeplněné rušnou dopravou, skůtry, koly a také zájezdními mikrobusy, které do města svážejí horlivé a nákupů chtivé turisty. Ubud je mimo jiné jedna z jógových výsp, při procházce městem hlavními ulicemi můžete potkávat sportovně a jógově vypadající osoby (leginy a krátké tílko jsou absolutně normální oblečení) s jógamatkou pod paží nebo na rameni. Město je známé především díky zručnosti místních obyvatel, kteří jsou velice šikovnými řezbáři, umělci, kameníky a mnohdy i třeba designéry oděvů. Můžete si tady nakoupit skutečné nádherně vyřezávané sošky, masky, věci ze dřeva, kamenů nebo kovu, objevit malé stylové butiky s odlehčenou módou, nádherné zapadlé klenotnictví a bižuterie, ve kterých se Vám lehce může stát, že zapomenete na čas a při výběru šperků nebo džápamál strávíte klidně i celé hodiny. Ve městě sídlí několik známých a skutečně dobrých jógových center, které několikrát denně pořádají lekce jógy různého druhu a stylu. Z široké nabídky si vybere skutečně každý. Osobně doporučuji navštívit jednu z ranních hodin, která je tím nejlepším nakopnutím dne. Když si po hodině sednete do přilehlé stylové kavárničky, dáte si nějaký druh džusu z čerstvého ovoce nebo smoothies, k tomu třeba tradiční balijskou banánovou palačinku či toast, život je snadný a báječný!
V Ubudu jsme bydleli v nádherném a levném ubytování Dewi Antara Homestay a náš pokoj se podobal chrámu - měl dřevěné ornamentální dvoukřídlé dveře, venkovní architektura navazoval na těsně přiléhající skutečný rodinný chrámek. Na zastřešené terase jsme měli malé posezení, u kterého jsme každé ráno snídali výborné palačinky s kávou a čerstvými džusy. Džusy jsou jedna z věcí, kvůli kterým se na Bali rozhodně vrátím!!! Malé chrámky pro ubytované hosty byly zasazené do nádherné zahrady, která i v parných dnech poskytovala stín a chládek. Spalo se nám tady parádně a moc ubytování doporučujeme pokud byste do Ubudu mířili!
 |
| Panoramatický pohled na naše ubytování v Dewi Antara Homestay v Ubudu |
 |
| Náš „chrám":) |
 |
| Architektura a příroda v Ubudu |
...Ale o tom všem až v dalším článku:)
P.
Moc pěkný článek! :) Do Ubudu bych se taky chtěla podívat, děkuji za inspiraci. :)
OdpovědětVymazat