Irsko 2016 - zápisky z cesty

Letošní rok je cestování plný a já jsem z toho naprosto nadšená! Proto abyste někam vyjeli nepotřebujete miliony na účtě, stačí se jen rozhodnout a jet. Když jsme se po novém roce rozhodly se sestrou, že se vydáme samy do nějaké nám ještě neznámé země, neměly jsme rozmyšlené, kam by to přesně mělo být. Naše kritéria výběru země byly - vejít se do našeho rozpočtu, tedy ceny letenky do 3 tisíc (tam-zpět) a pro mě taky né moc dlouhý let:) Uložily jsme si, že budeme sledovat portály s levnými letenkami a budeme hlídat akce. Někdy v polovině dubna se tak na jedné ze stránek objevila akce na levné letenky do Dublinu a bylo jasno. Zpáteční letenky jsme pořídily v akci s Ryanair za 2,5 tisíce. „Takže Irsko!", říkala jsem si. Nikdy jsem tam nebyla a ani mě původně nenapadlo, že bych tam chtěla jet. Plánování naší cesty probíhalo velice organicky a chaoticky, protože přes léto bylo spoustu dalších zážitků a událostí, které blížící se dovolenou s přehledem odsunuly někam hlouběji do podvědomí. Když jsme se do plánování nakonec dostaly, zjistily jsme, že toho o Irsku vlastně moc nevíme a netušíme, kam je dobré se vydat a co vidět. 

Co se Vám vybaví, když se Vás někdo zeptá na Irsko? Mě zelená tráva, ovce, whiskey a irské pivo Guiness. Irsko je ale mnohem více - je to úchvatná příroda, milí lidé, irské hospody a večerní zábavy, úžasná irská hudba, déšť, oceán, útesy na západním pobřeží, moderní města na jihu, barevné domy západu a rozlehlá kvetoucí rašeliniště a jezera východního Irska. Před odjezdem jsem chtěla být svědomitá a chtěla jsem si nastudovat, kam se vydat po příjezdu do Dublinu, ale z dostupných informací jsem moc moudrá nebyla. A tak jsem se sžila s myšlenkou, že naše týdenní putování bude lehce free style. Žádný velký plán, jen s baťůžkem na zádech procestovat co půjde a nasávat irskou atmosféru, přírodu, lidi a kulturu. A trochu i to pivo!:) Když se Martina vrátila z cesty po Portugalsku, sdělila mi, že při ní potkala („náhodou", my jogíni ale víme, že náhody neexistují:) jistého Ira, který ji doporučil vybodnout se na hlavní město a hned po příletu odjet na západ („Na západě je totiž všechno super!"). Poradil jí, abychom se vydaly do Galway a pak směrem na jih podél západního pobřeží Irska. Když mi to Martina nadšeně vypravovala, ukazovala mi při tom malý zmuchlaný papírek, na kterém bylo nerozluštitelným písmem napsáno několik hesel - míst, kam podle Kierana stoprocentně musíme jet. A tak bylo rozhodnuto (dáme přeci na Ira, ten to musí vědět nejlépe!).

Před odletem jsme si zarezervovaly pouze na první noc hostel v Galway a na poslední den hostel v Dublinu a vydaly si vstříc našemu irskému dobrodružství s tím, že zbytek cesty se nějak vyřeší v jejím průběhu. V pátek večer jsme tak po 2,5 hodiny dlouhém klidném letu dosedly na letiště v Dublinu a já jsem hned po vysednutí z letadla věděla, že toto bude láska na první pohled! Všude zelené nápisy v irštině (galštině) a lány zelenavých polí kolem letiště. Vyrazily jsme na pravý konec letištní haly, do míst, kde podle šipek mělo být autobusové nádraží, lehce našly zastávku našeho autobusu a čekaly na náš spoj do Galway. Irové jsou velice pohodový národ a tak nějaké přesné příjezdy a odjezdy příliš neřeší, o čemž jsme se hned přesvědčily, protože bus měl asi 30-ti  minutové zpoždění. Pak už jsme se spokojeně a unaveně kodrcaly přes celé Irsko na západ k oceánu (cca 4 hodiny jízdy). Irské autobusy jsou oproti našim velice pohodlné, ve všech je palubní wifi, klimatizace, záchod a řidič Vám i to kafe uvaří, když ho poprosíte:) Zato ceny za vnitrostátní jízdenky jsou oproti těm našim hvězdné, takže se před odletem vyplatí koupit tzv. Open road card od společnosti Bus Eireann, což je vlastně lítačka, která slouží k neomezenému cestování autobusy po určitý počet dní (my kupovaly na 6 dní z 12ti, funguje jako skipas a můžete na ní jezdit jak mimo město, tak v MHD po celém Irsku (Bacha! Severní Irsko je součástí Velké Británie, na tuhle část se karta nevztahuje. Navíc pokud byste chtěli jet na sever, pamatujte, že musíte mít LIBRY. V Irsku se platí eurem).

Interiér irského autobusu

Po více jak 4 hodinách kodrcavé jízdy jsme konečně nad ránem dorazily do Galway! „Hurá! Teď ještě najít náš hostel, plácnout sebou na postel a konečně usnout!", těšila jsme se jak si natáhnu nohy. V autobuse se moc pohodlně vyspat nedalo. Hned po vystoupení k našim uším dolehla veselá hudba, která vycházela odněkud z parku pod nádražím. Sešly jsme uličkou od nádraží směrem k centru města a tam už jsme viděly odkud se hudba line. Houfy lidí postávaly na ulicích a hlasitě si povídali, v centru parku hrála paní na klávesy a před barevně osvětlenými bary, které se jako sardinky tísnily v ulici pod parkem se smály a povídaly hloučky lidí. Z každého baru se ozýval zpěv, hudba a smích bavících se návštěvníků uvnitř. Bylo to úžasné! Přesně jak jsem si to představovala, jako z nějakého filmu! Všude hudba, lidi, a život! Byla jsem nadšená a procházela městem jako ve snu, i když už bylo hodně po půlnoci. Uličky byly malebné a poseté obrovským množstvím barů, hospod, restaurací a občerstvení s typickými irskými barevnými výlohami a vývěsními štíty. Každá hospoda měla jinou barvu ale charakterem si byly podobně. Po pár minutách zmateného hledání a jednoho zeptání na cestu jsme konečně dorazily k našemu hostelu, který se nacházel (náhoda, jak jinak:) na nejrušnější ulici narvané kluby a bary. Vděčně jsme přijaly od recepčního klíče do našeho pokoje, vyšly klikatým schodištěm do nejvyššího patra, plácly sebou na postel a v sekundě usnuly i přes lomoz z venkovní ulice.

Hlavní ulice v Galway a vpravo naše první ubytování - Barnacles hostel (stejný je i v Dublinu;)

Společenská místnost v Barnacles hostelu

Společná kuchyně v hostelu, kde můžete vařit

Kdybyste náhodou nevěděli, co dělat, tak v hostelu to ví zaručeně vždycky! Dejte na ně!

GALWAY

Přístavní město na západním pobřeží jsme měli naplánované na jeden celý den. Chtěly jsme si užít jeho atmosféru a taky si večer konečně zajít do nějaké irské hospody a vyzkoušet jejich věhlasné pivo. Galway je třetí největší město v Irsku a jeho populace je ze 75% tvořena lidmi pod 30 let. Ve městě je totiž velká univerzita, kam se sjíždějí lidé z širokého okolí, ale také zahraniční studenti (se kterými jsme se setkali ve Snoozles hostelu - druhém v pořadí, kde jsme spaly:). To, že ve městě žijí hlavně mladí lidé se výrazně zrcadlí na atmosféře a kulturním zázemí města, které je proslulé svými hudebními a uměleckými festivaly, a také koncertní a klubovou scénou. Pokud chcete zažít úžasnou tradiční irskou hospodskou atmosféru, tak do Galway musíte jet a zajít si do některého z místních barů! Mezi vyhlášené patří třeba The Roisín pub nebo The Tight fox, ve které jsme měly to štěstí být my. Každý den hraje skoro v každé hospodě živá hudba a místní i cizinci se chodí bavit na tradiční craic - bujaré veselí, které sestává z pití piva, poslouchání hudby, zpívání písní a bavení se s neznámými lidmi v baru:) Je to milé, je to veselé a neskutečně skvělé! 

Místa, která v Galway navštívit:

• Snoozels hostel - hostel, ve kterém jsme spaly druhou noc
• The Tight fox pub - na večerní posezení u piva s živou hudbou
• Free city tour - asi 1 hodinu dlouhá porcházka městem s místním průvodcem, který je zdarma a na které se dozvíte mnoho zajímavostí jak o historii tak o současnosti města. Na závěr můžete průvodci dát nějakou malou úplatu:) Navíc Vám doporučí místa, kam ve městě zajít na jídlo.
• Galway market - městských trh s potravinami, laskominami a vším možným. Takový malý blešák stojí za to si projít a dát si nějaké malé patas na chuť.
• Charlie Byrne's bookstore - vyhlášené knihkupectví, kde se každou chvíli pořádá autorské čtení a police jsou v něm zaplněné knihami od podlah až ke stropům. Najdete tady od levných až po cenné vázané knihy.
• The Seven restaurant -  irská restaurace s dobrým poměrem cena:výkon. Výborné jídlo a příjemná atmosféra. 

Bleší trh v Galway - je libo obraz? 

Nebo nějakou tu mořskou potvoru a řasy?

Španělský oblouk (Spanish Arch) - jediný ze tří, který v městských hradbách zůstaly po zemětřesení.

Procházka centrem města kolem nejkratší a nejrychlejší řeky v Irsku - řeky Corrib.

Ústí řeky Corrib do Galway Bay.

Závěrečné občerstvení v The Tight fox pubu kousek od našeho hostelu, živá hudba k pivu je klasika:)

V neděli ráno jsme se nasnídaly v hostelu a směřovali na autobus do malé vesnice jménem Doolin, která je situovaná asi 7km od známých Mohérských útesů (Cliffs of Moher), největší turistické přírodní atrakce v Irsku. Útesy jsme chtěly vidět hned od prvopočátku a taky si je pořádně projít, takže jsme zvolily právě Doolin jako výchozí bod. 

DOOLIN a CLIFFS OF MOHER

Z Galway jezdí do Doolinu přímý autobus, který jede kolem pobřeží a je to cesta plná krásných pohledů na oceán, ale taky hodně houpavá. Po 2 hodinách vytrvalého drncání, skákání na sedačce a pár žaludečních přemetech jsem se necítila úplně nejlépe a tak jsem byla vděčná, když jsme od pobřeží začali konečně stoupat přes strmé skály. Doolin je malá vesnice tvořená jen jednou ulicí a jako taková je vlastně slepená z tří malých rybářských osad. I přesto, že je to skoro nejmenší vesnice na světe, najdete v ní skvělé zázemí. Je tady fantastická restaurace - Doolin Cafe, která byla od naše hostelu vzdálená asi 10 m, a ve které měli různé vegetariánské, veganské a raw dobroty stejně jako tradiční Irish Beef stew, což je jídlo, které je podobné našemu guláši, jen s přídavkem piva Guiness. Pod restaurací je hned vyhlášená hospoda McDermott's bar kam chodí místní lidé na večerní zábavy a kam jsme pak večer zamířily také. Hned vedle naše hostelu (Rainbow Hostel) zastavoval linkový autobus směrem do Limericku, který pravidelně několikrát denně jede nahoru na útesy, takže se na ně bez problémů dostanete v každou denní dobu. My jsme se rozhodly, po dohodě s paní majitelkou z hostelu, že na útesy vyjedeme autobusem a zpět sejdeme po Atlantic way - stezce, která se táhne od útesů směrem doprava zpět do Doolinu a je dlouhá asi 8 km. Je to fajn procházka (občas člověk přelézá elektrický plot;) mezi pastvinami na pravé straně a oceánem na levé. Když budete mít štěstí, třeba jako my, zahlédnete v oceánu delfíny:) 

Co vidět a kam zajít v Doolinu a okolí:

• Rainbow hostel - strategické ubytování na začátku vesnice, příjemná atmosféra s krbem a příjemná paní domácí, která ráda poradí 
• McDermott's bar - místo pro večerní posezení s pivem a hudbou
• Doolin Cafe - místo, kam zajít na oběd!
• Sea Salt Cafe - místo, kam zajít na kafe. Krásná venkovní zahrádka a skvělá káva na Fisherman street směrem k přístavu
• Přístav v Doolinu - pokud máte čas projděte se po Fisherman street až k přístavu, kde se běžně dají zahlédnout delfíni

Vítejte v Doolinu, nejmenší vesnici světa

McDermott's bar - místo, kam si určitě zajděte.

Café Doolin a jejich suprový interiér s hláškami jako: Čím víc přiberete, tím těžší je Vás unést (ukrást). Zachraňte se a dejte si dort!

Je libo bryčka? Miluju Irsko!

Ohromující Mohérské útesy - místo, kde se zastavil čas a mě i srdce:)

Mohérské útesy a za mnou v dáli O'Brienova věž

Cesta zpět podél pobřeží po Atlantic Way

Večerní hudební ansámbl a tradiční craic v McDermott's baru

Další kroky nás následujícího dne ráno vedly do města Killarney na jihozápadě Irska. Město leží na prahu stejnojmenného národního parku a lehce se do něho z jeho částí dostanete buď pěšky nebo na kole. Celý park není příliš rozlehlý a je typický svými zachovalými dubovými a tisovými lesy, jezery a krajinou úpatí hor.

KILLARNEY - města a národní park 

Město Killarney je docela malé, ale o to víc si tady užijete malebné uličky a centrum města. Díky jeho umístění u parku zde také najdete spoustu sportovního vyžití - kola, lodičky, výlety bryčkou, turistika po horských úpatích, koloběžky, běžecké stezky...Park je situován kolem panství Mucrosse House, které bylo Irskému státu věnováno ve 30. letech 20. století a které je proslulé svými zahradami a farmami. Panství leží v parku na pokraji jednoho ze 3 jezer, jež tvoří jezerní soustavu a jsou ústřední částí parku. My jsme se v Killarney ubytovaly v The Black Sheep hostelu, úžasném místě, které je coby kamenem dohodil od vstupu do parku. V hostelu jsme si půjčily kola a vydaly se na celodenní výlet. Projížďka nám zabrala zhruba celý den, cca asi 30-40 km po upravené asfaltové cestičce vedoucí skrze ta nejkrásnější místa v parku - Mucrosse house a jeho zahrady a pozemky, Torc waterfall, jezera a úžasné lesy, které jsou jako z pohádky. Půjčení kol v hostelu stálo za kolo 15€ (kola jsou silniční, bez většího vzorku na pneumatikách, takže nějaké výlety do hor moc nehrozí. Pokud chcete projet na kole delší vzdálenosti, máte více času a chcete zajet např. ke Gap of Dunloe - horskému průsmyku nad jezery, doporučuji zajít do jedné z mnoha půjčoven ve městě a zvolit jiný typ kol).

Co vidět a kam zajít v Killarney a okolí:

• Black sheep hostel - perfektní ubytování v krásném novém hostelu s vlastní malebnou zahradou a skvělým hostelovým psem jménem Ruby! Čisto, klid, pohoda
• O'Connor's bar - místo, kde najdete roztodivné postavičky místních štamgastů, ale i nejlepší atmosféru z celého města a také v horním patře výbornou restauraci se skvělým irským jídlem 
• Murphy's icecream shop - nejlepší zmrzlina, co jsem jedla! Určitě v centru města nevynechejte!
• Mucrosse House a okolí - k panství dojeďte na kole nebo dojděte pěšky a pokochejte se zahradami jako z filmu
• Torc Waterfall - vodopád Torc, kolem kterého vede turistická trasa s krásnými výhledy na jezera. Pokud se Vám nechce moc chodit, k vodopádu dojedete i autem, zaparkujete a cestičkou k němu dojdete za 5 minut. Cesta vede nádherným mechovým lesem a když slunce prosvětluje listí stromů, je to úžasný zážitek.

Při příjezdu k hradu Ross nás přivítala krásná duha

Parkoviště pro bryčky před panstvím Mucrosse House

Nádherné záhonové výsadby v zahradách panství Mucrosse House

Propojení horního a prostředního jezera v národním parku. I lodičkami se dá na jezerech proplouvat:)

Jóga! Na tomhle úžasném místě - Meeting of Waters!

Nádherné tajuplné lesy a stezky v parku a nad nimi mystické hory zahalené v mracích..atmosféra!

Naše cyklo kára a nádherný výhled z mostu směrem na horní jezero

Zahrada u našeho hostelu, skleník a za ním slepice a husy!

Perfektní spaní v Black Sheep Hostelu

Večer jsme pak opět zamířili do místními doporučované a oceňované hospůdky na hudbu a pivo. Potkaly jsme tam známé z hostelu a strávili příjemný večer s irskou hudbou a místními hospodskými veterány:) V tomto je Irsko dost náročné :D Když jste večer v nějaké hospůdce, je skoro až hřích si nějaké pivo nebo whiskey nedat. Další den je pak ranní vstávání krapétek těžší než běžně.

V Killarney jsme strávili dva dny a rozhodně jsme toho nelitovaly, nechtělo se nám ani odjíždět, protože tamější příroda byla a je úžasná. Měly jsme už ale zarezervované ubytování v Corku a tak jsme následujícího dne vyrazily na jih. O Corku moc psát nebudu, protože mě jako město moc nenadchlo a nebylo tam skoro nic, co by stálo za zmínku. Pokud jsem Vás trochu naladila na cestu do Irska, tak se tomuto městu vyhněte. Sice ho najdete uvedeno v různých průvodcích a cestopisech, není tam nicméně nic co by stálo za řeč a je to jeden ztracený den, který byste mohli strávit na krásnějších a zajímavějších místech např. v okolí Dublinu.

Z Corku jsme poté cestovali do Dublinu, kde jsme nakonec strávily 2 noci a téměř 3 dny. Nebyly jsme však moc ve městě, ale z Dublinu vyjížděly do okolí, které je mnohem zajímavější než celé hlavní město se všemi jeho pamětihodnostmi dohromady. Cestou z Corku do Dublinu jsme si udělaly zastávku ve městě Cashel, nad nímž se na malém pahorku tyčí známý hrad - Rock of Cashel.

ROCK OF CASHEL

Starobylý hrad nad městem je nejstarším zachovalým hradem v Irské republice. Když se k němu z dálky přibližujete, trochu se podobá Bradavickému hradu z Harryho Pottera;) Kolem hradu je velký hřbitov s množstvím starých keltských křížů, hrobek a krypt. Celé místo má zvláštní atmosféru a výhled z kopce na okolní krajinu je nádherný. Není to místo kam se vydáte na celý den, ale je to malá a hezká zastávka na cestě, pokud se někam přemisťujete stojí za to se tam vypravit. Vstupné studenti 3€, dospělí 7€, je včetně prohlídky hradu s průvodcem. 

Rock of Cashel v celé své kráse (i s lešením)

Výhledy z hradu jsou fantastické

Město Cashle pod stejnojmenným hradem

DUBLIN A TEMPLE BAR

Poslední zastávkou byl Dublin, město hudební kultury a nejznámější barové čtvrti Temple bar. Osobně jsem si o této čtvrti přečetla pár článků, ale ani v jednom jsem se nedozvěděla, že se tak jmenuje nejen celá ulice, ale i onen nejznámější červený bar, ve kterém koncertovaly řady známých hudebníků včetně irských U2. Když jsme dorazily do našeho dublinského hostelu, první co nám recepční poradil, bylo, abychom rozhodně NECHODILY  do Temple baru! To mě pobavilo a zároveň to utvrdilo moji domněnku, že Temple bar je obdobou naší ostravské Stodolní ulice a místní ji nemají moc v lásce. I přesto jsme se do ní vydaly, chtěly jsme ji alespoň projít a prohlédnout si zvenku bary. Když jsme do Temple Baru dorazily, byl v obležení turistů s foťáky a interiér byl nacpaný k prasknutí. Ve všech barech se bujaře zpívalo a tančilo. Atmosféra byla skvělá, takže jsem své mínění malinko přehodnotila, nicméně celá čtvrť byla přeplněná turisty a ceny za pití byly ve vesmírných výšinách! (cca 9,5 euro za pintu, haha!). A tak jsme se prošly po ulici a zamířily do menších odlehlejších částí, kde už ceny byly mírnější (cca 5 euro) a atmosféra byla podobná ne-li lepší. 

Opět jsme si nechaly poradit od místních a ti nás nasměřovali do baru The Celt, který byl od centra vzdálený asi 2 km, ale byl 5 minut od našeho hostelu:) Jasná volba, rozhodně jsme nelitovaly. 

Ve městě jako takovém jsme příliš času nestrávily, asi jedno upršené odpoledne, místo toho jsme se rozhodly navštívit další z irských národních parků jižně pod Dublinem, který je asi nejcharakterističtější částí Irska a točila se tam celá spousta velkofilmů jako např. Statečné srdce, Vikingové, P.S. Miluji tě a spousty dalších. Jedná se o Národní park Wicklow Mountains. 

Co vidět a kam zajít v Dublinu a okolí:

• The Jacobs Inn a Isaacs Hostel - dva spřátelené hostely hned vedle autobusového nádraží a asi 15 minut vzdálené od centra. Super pokoje, postele a v Issacs mají dokonce i saunu, kterou můžete zdarma využít. Se ví, že jsme jí hned zkusily;) 
• The Celt pub - oblíbená hospoda místních. Každý večer živá kvalitní hudba a příjemné prostředí. Asi tak nějak vypadá kalsická dublinská fotbalová hospoda:)
• Dublin Castel - při procházce městem zavítejte i do tohoto zvláštního místa obestaveného moderní architekturou. Jako kontrast starého a nového. 
• La petite Parisien - malá schovaná kavárnička s úžasnou atmosférou, pořád narvaná k prasknutí. Výborné kafe, výborné dortíky. 
• Grey line tours - společnost se kterou jsme jely do Wicklow mountains. Vše perfektně zorganizované, vtipný a ukecaný pan řidič, dostupná cena za jednodenní výlet do hor.

Dublinský hrad, kompletně zastavěný moderními budovami

Slavný Temple Bar

Náš hostel - The Isaacs vedle hlavního autobusového nádraží

WICKLOW MOUNTAINS

Národní park se nachází jižně od hlavního města a po vlastní ose se tam lze pohodlně dostat asi jen autem. My jsme cestovaly autobusem, což mělo pro nás v tomto směru nevýhodu, protože veřejná doprava přímo do parku nejezdí. Možná také proto jsou místa v parku vylidněná a nenajdete tam skoro žádné lidi. Z Dublinu do parku jezdí každý den výletové autobusy, které jsou asi jedinou možností jak se baťůžkáři do parku mohou dostat. Pak jedině pěšky (ale to je dalekooo:) My jsme zvolily Day tour - jednodenní výlet se společností Grey Line, která odjížděla z O'Conolly street, ulice kousek od hostelu. Náš řidič, Richie, byl neskutečně ukecaný, celou cestu nás zahrnoval vtipnými i méně vtipnými historkami o okolních zajímavostech a díky němu jsme se dozvěděly hodně informací jak o parku tak o samotném Irsku. Když jsme nasedly do autobusu připadala jsem si po cestě chvílemi jako na výletě německých seniorů. Richie pouštěl ty největší irské odrhovačky vždycky když jsme se blížili k nějaké pamětihodnosti, aby tak podtrhl ultra irskou atmosféru a celou cestu něco komentoval:) Takový klasický autobusový zájezd je pro mne nezvyk, naposledy jsem organizovaně někam jela když mi bylo 15náct let. Na konce to ale špatné nebylo, ba naopak, líbilo se mi, že se můžu v klidu kochat přírodou, rašeliništi, horami a jezery, které se za okny autobusu míhali. a protože celý den více či méně vytrvale pršelo, byla jsem vděčná za vyhřátý interiér autobusu. Výlet trval celý den v jehož průběhu jsme projely celý park od severu k jihu, viděly rozlehlé rašeliniště s mokřadními jezírky (Richie jim říkal whirpoolky:), známé jezero Guiness Lake, kam se jezdili rekreovat i Beatles nebo Micheal Jackson, místa kde se natáčeli známé velkofilmy, prošly jsme si starobylý klášterní komplex Glandalough cestou k hornímu ledovcovému jezeru a pak už docela zmoklé směřovaly zpátky do města a těšili se jak se večer zahřejeme v hostelové sauně.

Úžasné barvy vřesových porostů ve Wicklow mountains

Rašeliniště jsou protkána malými říčkami a potůčky

Jediná silnice, která horami prochází. Hodně úzká, hodně drncavá:)

Klášter Glandalough

Klášter Glandalough a okolní hřbitov

Horní ledovcové jezero nad klášterem a naše zklamání, když jsme u něho neobjevily Mela Gibsona (natáčelo se tady Statečné srdce), měl tam přece být?!:)

Cesta zpět kolem jezer ke klášteru a našemu autobusu 

Poslední večer jsme strávily jak jinak než v irské hospodě a mě se začal zmocňovat pocit, že bych v téhle zemi mohla zůstat na pořád. Kamkoliv se v Irsku vrtnete, objevíte vřelé lidi, kteří ochotně pomohou a poradí, povídají si s Vámi a zajímají se odkud jste, proč jste do Irska přijeli a jak se Vám tam líbí. Možná také proto, že mi ta vřelost v Česku často chybí, se mi tam tak moc líbilo. Celý ostrov má navíc úplně jinou atmosféru než v jakékoliv jiné zemi, kterou jsem měla štěstí navštívit. Pokud jste už v Irsku byli možná tušíte, co tím myslím. Ta atmosféra je slovně nepředatelná, to se musí zažít a pocítit. Lidi se na mne teď koukají jako na blázna, když jim řeknu, že Irsko byla a je země, kde se mi líbilo ze všeho nejvíce. Je to tak! Někdo je fascinovaný plážemi, mořem a teplem, já jsem nejvíce na větvi ze země, kde každý den prší, všude se pasou ovce, je tam chladno a teplota je celoročně kolem 16 °C. Když se pak snažíte druhým vyprávět, jak skvěle jste se tam cítili i přesto, že každý den pršelo, dívají se na Vás skoro jako na blázna a klepou si na čelo. Já jsem se tam ale cítila jako doma. Někdy jste někde a prostě víte, že už jste tam někdy v minulosti byli (ne-li žili). Jakoby v Irsku působila nějaká magická síla (že by leprikóni?:), která mě úplně očarovala, takže už teď vím, že se tam na jaře opět vrátím:) 

P.