2 měsíce s ranní jógou - Shrnutí

Krásný den Vám všem! 

Nový týden nám začal docela pochmurným počasím, které mnohým lidem nedělá příliš dobře. V takových dnech je skoro až nemožné uvěřit, že někde tam za bílou mlhou je zářivé zlaté slunce, které nás ještě před pár dny hřálo do tváře. Právě v takových dnech jsem ráda, že si slunce můžu připomínat a vnímat alespoň skrze ranní cvičení Pozdravů slunci. Není to sice plnohodnotná náhražka, ale pro pocit je to skvělé. Dnes jsem za ranní jógu vděčná dvojnásobně, nejen díky počasí, ale také proto, že dnes je to přesně 60 dní, co jsem do svého života nechala vstoupit ranní praxi jógy. Celé 2 měsíce brzkého ranního vstávání! Rozhodnutí začít ráno pravidelně vstávat brzy a cvičit bylo jedno z nejlepších, které jsem za poslední dobu udělala. Před dvěma měsíci jsem se prostě rozhodla a netušila jak velká změna nastane a jak mi to, troufnu si říct, změní život.  

Když jsem tehdy začínala byla jsem zpočátku docela skeptická, znala jsem se a to, jak jsem schopná odkládat donekonečna budík, jen abych mohla spát ještě alespoň 5 minut. Dnes, když se na to dívám zpětně, cítím vděčnost a částečně i obdiv, že jsem to dokázala překonat. Držela jsem se hesla, že když něco chceš, musíš si za tím jít, ať je to ze začátku těžké jak chce. Časem se z ranního vstávání a cvičení stala příjemná a samozřejmá součást mého dne, teď už si bez ní nedokážu představit den. A když se náhodou stane, že ranní cvičení z nějakého důvodu nestihnu (stalo se mi to za 2 měsíce asi 2x), tak se to snažím dohnat v průběhu dne, např. když mám chvilku před obědem v práci, tím že se protáhnu na židli, nebo si rychle procvičím sestavu jógy v kanceláři, kterou mám už nějakou dobu připíchnutou na nástěnce na zdi:) Zkuste ji i Vy podle obrázku!

6 Jógových pozic, které můžete dělat i v kanceláři (zdroj: Pinterest.com)

Aby toho nebylo málo, tak navíc tento týden, to budou 4 týdny mé osobní výzvy #8tydnuabudufit. Za poslední měsíc jsem toho nezvládla tolik  kolik bych chtěla, a taky jsem jeden celý týden promarodila. Týden jsem měla pauzu, protože mě dohnalo nachlazení a tak jsem musela na krátkou chvíli veškeré fyzické aktivity omezit. Nemoc je pro mě vždycky výzvou, pokaždé si uvědomím, jak moc bych chtěla dělat věci, které zrovna v tu chvíli kvůli nemoci nemůžu - běhat, cvičit jógu, posilovat, procházet se v přírodě se psem, trávit čas s partnerem a přáteli...Nicméně pro organismus je to potřebný regenerační proces. Díky nemoci taky získávám potřebnou motivaci překonávat překážky (jako je např. lenost:) na cestě k tomu, abych dosáhla toho, čeho chci. Nemoc vnímám jako signál, varovné světélko, které mi ukazuje správnou cestu, cestu toho, co mne baví.
Závěrečné shrnutí mého měsíční snažení - 1x týdně jsem byla běhat (tedy 4x celkově), zdravě jsem se snažila jíst, ale třeba na dovolené jsem si dopřávala těstoviny, protože Itálie!...co si budeme povídat:) Doma jsem se pak snažila si vždy na večeři udělat nízkosacharidové jídlo, se zastoupením bílkovin. - tofu, vejce, maso, luštěniny a k tomu zelenina (vařená i syrová:).
Pravidelně jsem ráno cvičila, ale při nemoci jsem musela vynechat. Teď už jsem zase zpět ve svém pravidelném režimu - Pozdrav slunci, početo opakování 5 a více, pak nějaká krátká sestava asán.
Ručička na váze se mírně pohla směrem dolů:) Takže úspěch, pokračujeme dále. Moje cíle na následující měsíc:

1. Zdravě jíst
2. Ráno cvičit
3. 2x týdně jít běhat. 
4. Pozitivně myslet.
5. Když na mě přijde mlsná - Mlsat zdravě!

A co Vy a Vaše výzvy? Dáváte si také někdy nějaké? Podělte se se mnou o svoje zkušenosti, budu moc ráda za každý komentář, jako to mají i jiní:) A nebo se ke mě můžete přidat ať v tom nejsem sama. 

Mějte krásný den, 

Vaše P.