Ohlédnutí za rokem 2015

Máme leden a to je ta nejlepší doba ohlédnout se za starým rokem a přivítat pořádně rok nový nadcházející. Znáte ten pocit, kdy sedíte doma se zmrzlinou, sledujete nějaký dojemný film s tím nejpředvídatelnějším koncem a říkáte si, že Váš život je nuda a šeď? Ano? Já jsem tomuto stavu dříve propadala neuvěřitelně často a dokonce jsem si v něm dokázala libovat celé dny. 

Pak jsem se ale naučila být vděčná za věci, které mi do mého života přicházejí a to i za ty ne příliš dobré, nepozitivní. Řekla jsem si tedy, že místo hořekování kolik jsem toho v minulém roce nestihla, kolik předsevzetí jsem nenaplnila, si prostě udělám seznam věcí, které jsem prožila a za které jsem vděčná. A víte co? Zjistila jsem, že jich je tak velká spousta, že nemám důvod být smutná a v depresích z toho, že je můj život nuda a šeď! Naopak, po tom, co jsem si začala sepisovat vše, co se mi v loňském roce povedlo, jsem přišla na to, že můj život má neuvěřitelně pestrou paletu barev!!A je to úžasné!

Naprosto famózní byl začátek léta, kdy jsem konečně po letech dodělala vysokou školu a mohla si před jméno hrdě přidat tři krásná absolventská písmenka. Zpočátku to se mnou nevypadalo valně, moje vedoucí diplomové práce mi týden před odevzdáním sdělila, že pokud práci nechám ve stavu v jaké jsme ji měla na konzultacích, tak že ji určitě neobhájím. Přitom na mě byla celou dobu hodná, chválila mě a ujišťovala, že nebude problém. Šok, křivda, zlost. To vše jsem cítila v ten jeden malý okamžik, kdy jsem si v emailu přečetla její závěrečný pohled na věc. Stálo mě to jeden den v slzách plný čokolády a zmrzliny, který však předcházel 6 intenzivním dnům, kdy jsem nevycházela z bytu a jen pracovala na tom, abych paní docentce tu radost z mého selhání na obhajobách neudělala. Obhájila jsem za 1, odstátnicovala s jednou dvojkou:) O to úžasnější pocit to byl, o kolik jsem předtím věřila, že to nezvládnu. Když jsem tedy procházela na začátku června uličkou směrem k pódiu, na kterém nám měli předávat diplomy, neubránila jsem se slzám. Hrdě (a celá ubrečená) jsem přebírala papír - diplom o absolvování vysoké školy a jak říká Jaroslav Dušek:„Lidé jsou fascinování papírem", byla jsem k jeho modrým deskám doslova očima přikovaná.  

Asi abych těch papírů neměla málo, rozhodla jsem se v jednom horkém letním dni na dovolené v Beskydech, že získám další papír. Tentokrát s puncem něčeho, co mě skutečně baví a naplňuje - a tím je jóga. Přihlásila jsem se na učitelský kurz jógy a definitivně tak završila svou lásku k této filozofii.

Jóga mi vůbec minulý rok obrátila život vzhůru noha. Cvičila jsem intenzivně, pak zase méně. Pak jsem necvičila téměř vůbec a místo toho jsem běhala, posilovala, HIITovala a zkoušela vše krom jógy. Na podzim jsem se k ní naplno každodenně vrátila a naopak ze svého režimu vyřadila posilování a běh, abych na začátku roku nového zjistila, že mi tyhle aktivity chybí:) Nechala jsem si sestavit tréninkový plán a jídelníček a 1/3 roku jsem se věnovala pravidelným tréninkům na podzimní běhy, na které jsem se na jaře po euforii přihlásila. Nakonec jsem, ale musela účast na nich zrušit, jak ze zdravotních důvodů, tak taky díky tomu, že se mi jóga „cpala" do života stále častěji. 

V životě jsem nesnášela mnoho věcí a jednou z nich byla jakákoli forma běhu. Přesto jsem ale běhat začala poprvé ve svém životě setrvala v běžeckých aktivitách, koupila si běžecké boty a od ledna, kdy byl všude kolem sníh, jsem pravidelně vyrážela na svoji oblíbenou havířovskou 5km trasu. Díky tomu jsem získala dost odvahy na to, abych se na jaře přihlásila na závody a zaběhla tak svůj první závod v životě - 5 km na Night Run Ostrava. No a pokračovala jsem v tom vesele dál a zúčastnila se velmi krátké době dalších dvou - Rainbow runu a Českého běhu žen v Ostravě. Naběhala jsem za tento rok několik desítek kilometrů, zkusila celou řadu různých běžeckých tras, nakoupila troje běžecké legíny, dvoje boty a zahltila svou šatní skříň neuvěřitelným množstvím další věci na sport:)

No a samozřejmě nemohu na konec zapomenout na to nejlepší a tím bylo cestování, které miluju! Nejde jen o to, že jedete někam na dovolenou odpočinout si, ale také poznáváte svět, zjišťujete jak se žije jinde, zkoušíte nové chutě a vůně, vidíte jak věci jinde fungují a z těch zážitků pak čerpáte energii! Zážitky Vám nikdo nevezme. Mě cestování nesmírně obohacuje a nabíjí, vždy si pak uvědomím, že ČR je takový malý izolovaný ostrov ve světě a že lidé v této části  Evropy jsou prostě specifičtí. Kolikrát si pak uvědomím, jak málo si vážíme věcí, které tady máme a bereme je jako samozřejmost. 

V letošním roce jsem byla V Rakousku na zimní lyžovačce v alpském středisku Zillertal, která se už navždy zapíše hlubokým písmem do knihy mého života, neb mne právě tam můj milý požádal o ruku:) Společně jsme pak procestovali Budapešť, 2x jsme navštívili Krakow (vždycky byla neskutečná kosa a jeli jsme nabalení jako na severní pól:) a na podzim jsme odletěli do Karibiku a 3 týdny objevovali krásy ostrova St. Maarten. 

Když se tak na to všechno dívám, tak to byla naprosto úžasný a neuvěřitelný rok a moc doufám, že i ten současný bude tak báječný, jako byl r. 2015! Přeji Vám všem, ať se Vám v tomto roce daří, nebojte se snít a jít si za splněním svých snů! Protože nic není nemožné, zkuste si to jen dovolit :)
 <3 <3 <3

S láskou <3 P.