Školení jógy - cesta za hranice komfortní zóny

Když jsem s jógou začínala, ani ve snu by mě nenapadlo, že bych jednou cvičení jógy či její filozofii mohla předávat dál jako lektorka, učitelka. Mé začátky skrze cvičení byly nelehké, ve znamení neustálých pádů, karambolů a opakovaných začátků. Bylo to jako na houpačce. Jednou dole, jednou nahoře, jak psychicky, tak fyzicky. Po nějaké době praktikování, kdy jsem se začínala cítit při cvičení lépe a lépe, mi moje mysl rozehrála úchvatnou partičku vizí týkajících se mé osoby a hlubšího studia jógy skrze jógové školení. Ony myšlenky se ke mě více či méně vracely od té doby následující 3 roky. Tehdy se tato cesta zdála vzdálená a nereálná, takže jsem nad její realizací podstatně nehloubala. Ve skutečnosti jsem ale spíše čekala na okamžik, příležitost a podnět, který by mi dodal odvahu. Nová cesta se otevřela letos na jaře, tuším, bylo to v květnu, kdy mě Danielka Pilařová oslovila s prosbou výpomoci při vedení 108 pozdravů slunci na Rychvaldském slunovratu. A tak se stalo, že jsem ve Farské zahradě v Rychvaldu poprvé  na malou chvíli okusila pocit vedení lekce jógy. Od té doby uplynulo půl roku a za tu krátkou dobu se toho semlelo tolik, že mi to přijde jako celá věčnost:)

Slunovrat a cvičení 108 Pozdravů slunci na Farské zahradě v Rychvaldu (foto: Lena Maty)

Na jaře letošního roku se udál onen zásadní slunovrat následován pozváním do nově vznikajícího studia v centru Ostravy. Další 3 měsíce jsem tak měla o čem přemýšlet a na letní dovolené se mými oblíbenými divoženkami (snad mi toto oslovení nebudou míti za zlé, neboť je myšleno v pozitivním slova smyslu:), vše samo vyplynulo. Překonala jsem svůj strach, pochyby, že nejsem taková a maková a rovnýma nohama jsem skočila do intenzivního školení pro budoucí učitele jógy. 

A že mě to školení fakt školí! Nejen, že pojetí jógy školou, kterou jsem si (ne)vybrala, je totálně jiné, než na jaké jsem byla zvyklá, ale také skladba lidí v kurzu je diametrálně odlišná od té, se kterou se setkávám v běžném životě. Tento víkend byl již třetí, který jsem na školení strávila. Díky intenzitě školení mi celá řada myšlenek a učiva zůstává v hlavě. Každý víkend je pro mě výzvou a zároveň velkou sebereflexí. Pokaždé se vracím k úplně základní myšlence:„Proboha, proč jsem tady a dělám všechny ty ztřeštěné věci?", říkala jsem si po dynamické meditaci, při které jsme se 15 minut třepali jak osiky. Kupodivu se mi pokaždé dostane stejné odpovědi:„Protože tě to baví, cítíš se pak dobře." A je to. Podstata, kterou jsem celých 6 let hledala na vysoké škole. Úplně základní předpoklad toho, proč dělat nějakou činnost. Protože tě to baví.

108 Pozdravů slunci (foto: Lena Maty)

Závěrečná radost, že jsme to všechny zvládly (foto: Lena Maty)

Čím více studuji, praktikuji, cvičím, získávám informace a učím se od zkušenějších, tím více se utvrzuji v tom, že toto je pro mne správná cesta. Místy trochu zvláštní, ale moje :) Jsem zvědavá, co mi další semináře přinesou a jaké výzvy přede mnou ještě do konce května vyvstanou, ale už teď vím, že žádná výzva není tak velká, aby nešla překonat a že každá je tady pro mě, aby mě něco nového naučila.

Výzvám zdar!

P.