Otevřeně vol.1: Jsme skutečně sami sebou nebo odrazem toho, co chce naše okolí?

Čím jsem starší, tím více přemýšlím o tom, kdo vlastně jsem, jaká jsem, jestli jsem skutečně sama sebou nebo jen zrcadlím představy svého okolí o tom, jaká bych měla být. Narodila jsem se v tomto těle jako žena, takže mi sociálně byla přiřazena role už po narození, jisté stereotypy a představy o tom, jaká bych měla být a jak bych se měla chovat. Už v dětství jsem pozorovala rozdíly mezi holčičkami a chlapečky. S holčičkami se jednalo jinak, kupovali se jim jiné hračky a nosili barevnější oblečení. Taky jsem slýchala různé „dobré" rady do života jako třeba:„Musíš nechat chlapečky vždycky vyhrát". Nechápala jsem, proč bych měla kohokoli nechat vyhrát, když jsem byla lepší než on. V dospívání jsem pak v lyžařském závodě vyhrála, měla jsem nejlepším čas. Byla jsem dokonce lepší než kluci. Týden se se mnou nebavili.

Foto z: ourgom.com

Od malička nás maminky a tatínci učí, jací bychom jako ženy a muži měli být. Jak bychom se měli chovat, vystupovat. Říkají nám jak je důležité být takový a makový, co je a co není normální. Předávají nám „moudra", která se naučili od svých rodičů či jiných životních učitelů. Dělají pro nás to, co považují za správné. 

Co když je to ale tak jak se říká v pohádce Lotrando a Zubejda:„ Ne všechny rady rodičů bývají vždy moudré"....?
Není ze všeho nejdůležitější být sám sebou? Nehrát s nikým žádné hry na hodné holčičky a chlapečky?
Pamatuji se, že mě v průběhu mého dětství několikrát označili za drzé, vzpupné a hlasité dítě. Dokonce mi moje „drzost" několikrát vynesla i uznání ve formě třídních důtek. Je pravda, že jsem se nikdy nebála říct, co si myslím a že se mi něco nelíbí. To jsem taky od mala dělala. Vzpomínám si, že na základní škole jsem byla panem učitelem označena jako nepřizpůsobivá a zlá holka, když jsem se odmítla složit na společný dárek našemu spolužákovi, který měl autonehodu. Dárek tehdy vybrala moje nepříliš oblíbená spolužačka a mě nepřišlo správné, že se o tom s nikým neporadila, prostě nějaký vybrala. Já byla proti (dárek se mi nelíbil) a tak si moje rodiče pozvali do školy, že nejsem dost pokorná a nemám sociální cítění se spolužákem. Na střední škole jsem se několikrát účastnila „rebélie" proti našemu třídnímu učiteli a díky své proříznuté puse jsem si vysloužila třídní důtku za drzé jednání vůči starší paní profesorce. Ona starší dáma kolem mne prošla na chodbě o přestávce a upozornila mne, že tak jak sedím na zemi, tak sedět rozhodně nebudu. Ať si ihned přesednu jinak! Nelíbilo se jí, že mám nohy natažené v její dráze chůze. Řekla jsem ji tehdy, že chodba je dost široká na to, aby mě mohla obejít, což jí naštvalo. Mě to přišlo, jako logický argument.

Když jsem byla drzá, přicházely různé formy trestu - domácí vězení, zákaz hraní na počítači a podobně. Výsledkem toho bylo, že se mi moje proříznutá pusa více a více zavírala. díky tomu se ve mě hromadil vztek a nespokojenost. Přestala jsem se ozývat, když se mi něco nelíbilo, ve vztazích jsem pasivně setrvávala bez náznaku nespokojenosti, nevzpírala se. Věděla jsem, že přijde trest.
Trvalo mi dost dlouho, než jsem přišla na to, že toto není dobrá cesta. Nebyla jsem spokojená ani šťastná, cítila jsem se jako kus hadru, se kterým každý zamete. Po čase jsem se přirozeně vrátila k drzounství, hlučnému hlasovému projevu a hádavosti. A víte co? Cítím se, jako by mi ze srdce spadl obrovský kámen. Občas jsem přehnaně kritická, impulsivní a zlostná, ale uvědomila jsem si, že nejsem Medvídek Pů, abych byla pořád veselá a líbila se všem. Cítím, že vyjadřovat své pocity, emoce a nespokojenost je pro mne daleko přirozenější, než je skrývat a hrát si na slušňačku. Už nemusím hrát tu hodnou holku, která se s nikým nehádá, je slušná, neoponuje druhým, vaří, žehlí, uklízí a skáče kolem chlapa, co má doma jako kolem malého dítěte. Dovolila jsem si být sama sebou, ať už to obnáší cokoliv - drzost, naivitu, vzpupnost, hlučnost, upřímnost, sobectví a další vlastnosti, které se k „hodným" holkám nehodí. Můžu být sama sebou, protože se taková mám ráda a přijímám se celá se vším všudy.

Foto: http://www.awakeningpeople.com/8-ways-to-make-self-love-a-habit.html

A komu se to nelíbí, ať si.....pohlédne do svého nitra a zkusí se sám sebe zeptat, jestli taky není hodný chlapeček/holčička.

Žijte tak jak chcete Vy, ne Vaše okolí. Dovolte si být sami sebou, 

Přeji Vám všem do nacházejícího roku 2016, abyste nalezli, to co hledáte, abyste žili více v přítomnosti, nezabývali se maličkostmi, měli se rádi a měli odvahu být pravdiví k sobě i svému okolí.

S láskou
P.